Přidat názor k článku Fetomaternální komunikace

Já jsem měla v prvním těhotenství ve dvou a půl měsících krvácení proto, že se mi trošičku natrhla (myslím) placenta. Myslela jsem si, že je po miminku. Řekla jsem to manželovi a zavolala jsem s pláčem mamince. Ta mě utěšovala, že mám jet do nemocnice, že ještě nemusí být všechno ztracené, že doktoři třeba můžou mimčo zachránit. Stejně jsem do nemocnice jela jen s maličkou jiskřičkou naděje. A tam mě prohlédli a za pár minut mi na ultrazvuku ukázali tlukoucí srdíčko mého miminka. To byl jeden z těch nejkrásnějších zážitků.

Pak mi dali léky a nechali mě vybrat, jestli chci týden ležet doma nebo v nemocnici, ale že musím opravdu ležet. Věděla jsem, že nemocnice mě na rozdíl od domova přiměje kromě výprav na záchod ležet, tak jsem si vybrala nemocnici, kde mě navíc občas kontrolovali.

Mám zdravou a šikovnou osmiletou holčičku (a další čtyřletou), kterou bych třeba nemusela mít, kdyby se krvácení včas nezastavilo (o možnosti infekce ani nemluvě). Poškozené miminko doktoři nevyléčí, ale zdravé můžou zachránit.