Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

je mi líto že nyní zklamu tvé iluze o autoritativní výchově mé dcery,kdy všechno musí být po mém,ale jaksi sis nakálela do vlastního hnízda,protože postoj"musí být po mém"uplatnují přesně ty matky,které plácají,jestli ti to jaksi nedošlo.Matka po dítěti něco chtěla,to neposlechlo,tak mu matka jednu vrzla aby bylo po jejím a pak se schovávají za alibistické řeči o tom jak je dítě nezvladatelné a jak je nutné mu jadnu lupnout.A musím tě zklamat ještě jednou,protože já sice patřím mezi matky neplácačky,ale k tomu že se bez toho lze obejít jsem musela také nějakou cestou dospět.Když byla dcera mnohem mnohem menší,také jsem ji občas plácla.Jenže mě,na rozdíl od vás,došlo velmi brzy že tudy cesta nevede a začala jsem hledat jiné cesty,jak dítě vychovávat aniž bych se k takovému kroku musela snížit.Protože já jsem ty cesty hledat CHTĚLA,nejsem alibistka která by si hledala milion výmluv,proč něco nejde,na rozdíl např. od madlenky.Já se postavím k situaci tak,abych našla způsob jak to udělat aby to šlo.Od té doby dcera neví co to je plácnutí,a jsou to již téměř čtyři roky.A není to žádný hodný andílek,ostatně o jejím chování jsem zde již několikrát psala,takže kdyby někdo měl problém s tím,že já plácat nemusím,protože mám hodné dítě,tak se mu akorát vysměji.Moje dítě zlobí taky hodně,ale já si svoji frustraci nepotřebuji vybíjet na něm.