"Tak jak tě mohu respektovat,když ty si své chování nedokážeš ani obhájit? "
Takže jestli tomu správně rozumím, Limai, budeš respektovat jen toho, kdo vyhoví Tvým manipulativním požadavkům (sepiš mi konkrétní důvody, ale ne jen tak ledajaké, ale takové, které já uznám, jinak na můj respekt nemáš nárok. A já se budu tvářit, že jsi ty důvody vůbec nenapsala nebo že je neuznávám, takže stejně nemáš nárok). Nevím jak kdo, ale já si takhle respekt nepředstavuji.
Madlenka tady už několikrát popisovala, jak dítěti 100 x vysvětlovala bez výsledku, pak třikrát pleskla a byl klid. Jaké další „konkrétní informace“ z ní chceš ještě ždímat? Stejně tak x dalších holek popisovalo situace, kdy nezabralo domlouvání, ale právě až to plesknutí. A že to předtím x-krát zkoušely po dobrém, ale zafungovalo až to plesknutí.
Ty se – naoko logicky – pokoušíš lámat z nich nějaké „důvody“, ale ve skutečnosti o ně nestojíš, protože už máš v hlavě nastaveno pár pouček - „plácání nemůže fungovat nikdy a nikomu, ti, co občas plácnou, o výchově vůbec nepřemýšlejí, své děti bijí s velkým potěšením a jen se na to třesou, a kdo není striktně proti i lehkému třepnutí na zadeček, je povinen se Ti zpovídat z toho, jestli opravdu, ale OPRAVDU udělal ÚPLNĚ všechno, aby plácnout nemusel."
„Způsobů jak o něčem přesvědčit dítě tak,aby samo dospělo k tomu že je to pro něj žádoucí je v každé situaci spoustu.“ To jistě ano, ale tak nějak mám z Tebe a z Tvého stylu diskuse pocit, že ho k tomu „samo dospělo“ spíš dodeptáš, a to může být v konečném součtu mnohem drsnější než lehké plácnutí. Tobě nepřipadá zrůdné chtít PŘIMĚT někoho, aby vždy SÁM dospěl k tomu, že je pro něj žádoucí udělat to, co chceš Ty? Je to sice hezké, když samo dítě chce udělat to, co od něho v dané chvíli chci (a samozřejmě se mu to vždy budu snažit vysvětlit) ale občas se klidně spokojím s tím, že NEBUDE bytostně přesvědčeno, že to, co po něm chci, je i jeho přání, bude mi stačit, když to prostě UDĚLÁ.
Předchozí