Já bych spíš rozlišovala výchovné zákroky v klidu X s nezvládnutými emocemi ze strany rodičů. Neboť plesknutí v klidu s vysvětlením není žádné týrání, naopak hrubosti, řev a zavírání do sklepa týráním je, aniž na dítě vztáhnete ruku. Byla jsem svědkem výstupu v obchodě, kde na 3-4letého klučinu s podezřele mokrýma kalhotama a provinilým výrazem matka řve(pardon,ale cituji doslova, ještě mi to zní v uších!!) : "Ty debile, ty ses zase pochcal??" Mám z toho husí kůži, a to podotýkám, že k žádnému fyzickému trestu nedošlo!!! Jinak jsem přesvědčena, že existují děti, které jze vychovat i bez občasného plesknutí (např. na mě rodiče ruku nikdy nevztáhli, vždy stačil zvýšený hlas), zároveň jsou ale i děti příliš nepoddajné, vzdorovité, temperamentní (mí dva synové), u kterých je k zastavení opakovaných neposlechnutí a vyslovených provokací jedno plesknutí přes zadek nejefektivnější metodou (samozřejmě po vyčerpání všech možností "po dobrém" a napočítání do tří jako poslední šance napravit situaci)
Předchozí