Vidím to stejně.
Já osobně mám 2 docela živé děti a vím, o čem je řeč v případě přecházení přes silnici za ruku, když dítě prostě nechce a má náladu dělat naschvály. Musím také přiznat, že fyzické tresty neužívám pouze v případě, kdy jde o ohrožení života, ale i tehdy, pokud dítě dělá něco, co mi vysloveně vadí, na opakovaná upozornění nereaguje a přidávalo by mi to spoustu zbytečné práce. Snažím se o spoustu projevů lásky, porozumění a radosti, které jsou ovšem čas od času doplněny výchovou a vymezením hranic. Přijde mi to ideální stav na rozdíl od nezájmu a ignorování prohřešků.
Předchozí