Moniko, a odnesení do druhého pokoje/z místa "činu" není agrese? Jak by ses tvářila, že v práci šéfovi v něčem nevyhovíš a on Tě odnese třeba do haly?
A Madlenka nebo nikdo jiný NETVRDIL, že násilí ve výchově je OBECNĚ potřebné. Většinou tu my "plácači" v podstatě uznáváme to, co říkáš na konci - že my osobně nejsme z osobních důvodů schopní nebo ochotní se "násilí" ve výchově vyvarovat (mmch připadá mi absurdní nazývat plácnutí násilím.) Třeba proto, že ač z toho nejsme zrovna nadšení (a kdo je, z jakéhokoli trestu nebo nepříjemnosti, které svému dítěti způsobí), prostě je nepovažujeme za tak devastující jako neplácači.
Zato neplácači tu vehementně tvrdí nikoli, že jim je jedno, jak naše děti vychováváme (což by mi přišlo v pořádku), ale naopak, že se lze OBECNĚ vždy a za všech okolností fyzickým trestům vyhnout.
Pikantní mi ovšem připadá, že celá řada zapřísáhlých "neplácačů", kteří by to nejraději zakázali zákonem (Džamila, tady na diskusi třeba Limai) přiznává, že také dříve plácali a ke svému dnešnímu postoji se vyvinuli postupně. Ovšem plácat přestali ve věku, kdy přestanou často i "plácači", protože to už prostě není třeba. Takže technicky vzato jsou na tom obě skupiny dost podobně (tedy krom těch, kteří z přesvědčení neplácali nikdy), a plamenně brojit bez připuštění jiného názoru proti něčemu, co jsem děl