Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Milá Limai, nějak nevím, z čeho neustále odvozuješ, že matky, co své batole plácnou, to dělají neustále a ne jen dvakrát za půl roku - tedy tak často, jak ty zařveš, že se barák třese v základech. promiň, ale to zase přijde jako nesmysl mně - ty tu totiž vážně působíš dojmem hysterky, která na své dítě ječí jak pominutá, ale plácnutí považuje za naprosto odsouzeníhodné... Podle mě (a i podle toho, co často píší psychologové) občasné (ale opravdu občasné) plácnutí batolete je pro něj mnohem lepší, než občasné hysterické zaječení. Já sama za sebe jsem taky proti mlácení dětí, je mi to nepříjemné a nedělám to ráda. Naše tříletá dcera zažila plácnutí zatím třikrát za svůj život - pokaždé už šlo hodně do tuhého. Jinak stále dokola vysvětlujeme, omíláme a protože máme taky velmi živé dítko, které např. při přecházení přes silnici často nevydrží vést se v klidu za ruku a vyškubává se atd., tak neustále předvídám všechny možné katastrofy a často bývám po takové náročnější vycházce úplně vyřízená jak fyzicky (běháním), tak psychicky (strachem, co zas vyvede). Přesto se v naprosté většině případů neuchyluju k plácnutí, ale rozhodně ho nezatracuji a vím, že u nás to v těch málo případech, kdy k plácnutí došlo, opravdu dost pomohlo. Dítko v dané konkrétní situaci poslouchá mnohem víc a je v pohodě - ani to plácnutí ho nijak nepoškodilo, chvíli se vztekala a za moment byla OK, jen si to pamatovala, že tohle už ne. Zaječela jsem na ni, tak jak píšeš ty, jednou - celá se rozklepala, začala lapat po dechu, pak příšerně brečet a zajíkala se a třásla pak skoro celé odpoledne. Vyčítala jsem si, že kvůli mně se z ní stane nervák, a už nikdy bych na dítě tak nezařvala a nikomu to nedoporučuji.
Takže za mě je lepší opravdu to výjimečné plácnutí a řev, jak ho popisuješ ty, důrazně odmítám.