Takže plácnutí je tedy možné pokud vše selže.Nebo jsem to špatně pochopila?Protože já ,když jsem své dítě zavírala nebo posílala do jiné místnosti hrozně zuřilo.Později stačilo se jen zmínit ,že tam půjde a začal se hrozně bránit ,prostě to za žádnou cenu nechtěl.Proto jsem mu dala na výběr, buďto se půjde uklidnit a pak si to vysvětlíme.Nebo ho hned plácnu a už se o tom nebudeme bavit.Vybral si většinou plácanec.Teď mám výčitky ,že jsem ho úplně psychicky zničila.Pravda je ,že jsem ho zhruba od šesti let plácnout nemusela, neboť po této mě hrozné otázce věděl, že to je špatně jak se chová a přestal.Mám mýt tedy výčitky nebo né?Synovi je dvacet a vždy ,když semnou nesouhlasí a já mu to chci vysvětlovat řekne:plácanec prosím a já ví ,že mám přestat ,Tak prostě přestanu
Předchozí