Přidat názor k článku O přirozeném vývoji dětí aneb jak se mění tělesné síly v duševní

Pro Halušku, 2x Jitku a Kristýnu i případné další: milé maminky, jakožto autor se do Vašich většinou velice kultivovaných, vtipných i obohacujících diskuzí vlastně nechci zapojovat. Jsem toho názoru, že populární články se mají psát tak, aby byly srozumitelné samy ze sebe. Aby nevyžadovaly žádné speciální vzdělání a už vůbec ne spousty komentářů a vysvětlivek. Vaše postřehy mne občas nutí zamyslet se nad některými formulacemi, občas si říkám, zda jsem článek opravdu napsal tak nesrozumitelně nebo to spíš čtenář/ka četl/a tak nepozorně (moje ješitnost mi samozřejmě říká, že to asi bylo povrchním čtením :-)...Tentokrát mi to ale nedá: pro Vás, které píšete o dětech, které se zcela přirozeně naučily číst kolem 4. roku života - vždyť to je úplně v pořádku! Přesně to jsem měl na mysli! I náš syn nás v pěti letech překvapil dotazem, když jsme listovali atlasem rostlin: mami, to je stránka 674? A opravdu byla! Je něco jiného, když se potřeba číst, počítat apod. objeví u dítěte spontánně, když tedy můžeme usuzovat, že má duševní síly pro toto k dispozici, ač je to tabulkově předčasné, než když ambiciózní rodiče cíleně vedou děti k intelektuálním výkonům, pro které vlastně ještě nedorostly. A učí je aktivně číst, počítat, jazyky po "dospělácku" atp. již např. od 4. roku života. (Pomíjím zde vliv starších sourozenců, který je též přirozený a nedá se odfiltrovat a který také vede k tomu, že mladší sourozenci se vyvíjejí většinou rychleji...) Díky za Vaše připomínky, srdečně Vás zdravím, ať se Vám i Vašim dětem daří!