Přidat názor k článku Anketa: Fyzické tresty ve rodině

Vážená Jitko,

já nejsem z tradiční křesťanské rodiny, uvěřil jsem, když mi bylo 18. Za gramatické chyby se omlouvám, psal jsem to jako textík pod článek a tehdy si to LN vytáhly a pak to citovalo pár křesťanských serverů.

Myslím, že vůbec nejde o fakt, zda se používají tělesné tresty, nebo tresty jiné, jde daleko více o fakt, zda je dítě vedeno k poslušnosti. Jen mi přijde, že v určité fázi jsou tělesné tresty srozumitelnější. Ten zlom by měl přijít někdy začátkem puberty. Také jde o to, že by měl trestem daleko víc trpět rodič, než dítě. Myslíte, že mám radost, když musím dítě potrestat? Daleko víc mne baví s ním budovat veselé a pozitivní vztahy.

Dál jde o motiv výchovy? Proč vychováváme dítě - aby bylo po nás? Kdysi se do mne na jedné konferenci zaryl program, abychom děti neobtiskovali do našich formiček. Užívám si to vrchovatě, sám jsem odborník v exaktních vědách a děti inklinují úplně jinam a ani talent po mne nezdědily.

Aby nás sousedky nebo přátelé z církve nepomlouvali? To nás už dávno přešlo, protože když máte dítko hyperaktivní, tak si na vás budou ukazovat všichni...

Myslím, že náš motiv je aby z dětí rostly morální a úspěšní lidé před Bohem i lidmi. Aby byly připravení srdcem, vzděláním a schopnostmi posloužit Bohu kamkoliv je povolá.

Co se týče té autoritativnosti, tak mně stejně není moc vlastní, musím si spíš hlídat ten mantinel, kdy mi děti běhají po hlavě, ale fakt je, že úctu a poslušnost si prostě rodiče zaslouží i z poziční autority, nikoli jen z vnitřní. Ale je taky fakt, že by měli odcházet do života s pocitem, že rodiče měli důvod je vychovávat tak jak to dělali a že rodiče alespoň do puberty měli pravdu a dobrou volbu pro děti. To souvisí i s tím, jak dokáží přidávat svobody právě v době puberty a jak komunikovat.