Přidat názor k článku O Downově syndromu a neumytých oknech

Taky jsem asi pred mesicem stala pred rozhodnutim, jestli jit na amnio nebo jestli je to zbytecne, protoze miminko stejne pryc nedam. Sla jsem. Vsechny maminky, ktere tim musi projit a divat se, jak jejich miminko satra po jehle v brisku, lituji. Ex post jsem to obrecela a vycitala si to.
Nez jsem na to sla, mluvila jsem se spoustou lidi, bohuzel ne s maminkami downatek. V podstate se rozdelili na 2 tabory:
1. rikal nechod tam, je to zbytecny - obvykle podobne maminky - ja bych nikdy nesla, je to hruuuza. Tak bych se postarala, ale nikdy pred podobnym dilematem nestaly a maji zdrave deti.
2. rikal bez tam - vsichni ze zdravotnictvi, prip. lide s downem v pribuzenstvu.
Kdysi jsem ucila pani, ktere se narodila mentalne postizena holcicka, v te dobe zrovna dospivala. Pani nemohla pracovat na cely uvazek, nijak se realizovat v praci a velmi tezce nesla teeenagerske snahy sve dcery osamostatnit se, protoze ty snahy byly proste liche. Taky jsem si z jineho zdroje vyslechla historku, jak prerostle 15ti lete downatko v domaci peci malem svy mame rozbilo o vanu hlavu, protoze se na ni z nejakeho duvodu rozzlobilo.
Zhodnotila jsem svoji situaci, svoji silu a moznosti, stalost vztahu a rozhodla se, ze tam pujdu a definitvni rozhodnuti necham konovi, az budu mit dostatek informaci o stavu plodu. Nastesti jsem se rozhodovat nemusela, za coz dekuji Bohu, i prestoze nejsem praktikujici krestankou.
Vy, kdo stojite pred podobnym dilematem, nenechte se zbytecne ovlivnovat okolim a jednejte tak, abyste se nemusely zbytecne nervovat (at tak nebo tak). Moc vam drzim palce a hlavne to zdravi....