Přidat názor k článku Je to o citlivosti

Ahoj,

náhodou jsem narazila na Vaši velmi zajímavou diskusi... vlastně jsem si pročetla všechno a od začátku mi byly sympatické názory Petry, ačkoliv pro jejich prezentaci možná nezvolila nejšťastnější cestu (a možná ani místo, potrefené husy se ozvaly a daly jí to jaksepatří sežrat.) Kdybych byla na diskusi narazila dřív, postavila bych se na její stranu a přinejmenším jí vyjádřila pochopení a sympatie.

Sama se o toto téma (etikoterapie apod.) velmi zajímám, přečetla jsem mimo jiné i knihu Louise L. Hay Miluj svůj život nebo Thorwalda Dethlefsena Nemoc jako cesta a věřím, že nemoc je řeč duše, a že když polykáme léky nebo podstupujeme všemožné lékařské zákroky, tak se vlastně snažíme svou vlastní duši umlčet a překřičet, a neslyšíme (nechceme slyšet), co nám chce říct (přitom nám vždy sděluje něco velmi podstatného, a to to nejlepší řešení našich problémů), protože většinou ani nevíme, že s námi mluví naše vlastní duše...

Sama jsem si prošla mnohaletým obdobím celé řady problémů, hlavně zdravotních (ale všechno se prolínalo se vším, samozřejmě), a když se mi do rukou dostaly tyhle knihy a já se začala dozvídat nové a nové informace a začala jsem chápat souvislosti a vidět a vnímat to, co jsem dřív neviděla, brzy nastala změna a obrat k lepšímu. Už několik let jsem nezastonala:)

Kdybyste mi někdo chtěl napsat, popovídat si nebo se třeba i sejít, napište.
Raději na mail, moc často sem nechodím.