Takové články mě přivádí k zuřivosti a to doslova. Můj otec se o nás starat nestyděl, vařil, jezdil s námi sám na brusle na lyže na výlety a k tomu mají s mojí mamkou nádherný vztah. Můj manžel bohužel ideální není a to doslova, aby se věnoval synovi jsem musela těžko vybojovat věčným opakováním, že to nedělá kvůli mě ale sobě aby měl hezký vztah se synem. Šla jsem po vzájemné dohodě do práce již od synových 9 měsíců na poloviční úvazek, a předpokládala jsem, že automaticky manžel převezme i část domásích prací, bohužel ne, jeho život bych chtěla mít, když jedu nakoupit a hlídá manžel tak když po 2 hodinách přijedu je tak unaven, že už nic neudělá, jen sedí celý večer u počítače či televize. Jeho názor na domácí práce, bohužel jsem to zjistila až po svatbě, do té doby mu to nevadilo, je přeci na ženské, jinak se nemusel vdávat. Chyba je jinde a to už ve výchově, naříkáme a sami vychováváme další sobce bojící se závazků. Doufám, že můj syn takový nebude, přestože mě už dohady nebaví, navzdám to a chci po manželovi aspoň něco aby dělal kromě toho, že si hodiu pohraje se synem a je na celý večer grogy, kromě jedné věci ..., to může každý den.-)
Předchozí