Přidat názor k článku Noví otcové, staré manýry

Jsou role, kde jsem nezastupitelná. Kojící máma, máma jako taková, manželka, přítelkyně, milenka, ta, co dělá doma tím "doma". Vím to. Taky bych nerada, aby mne v nich někdo "zaskakoval" a v některých by mi vadilo i pitomých 5 minut.

Můj táta se za nás nikdy nestyděl, v kočárku nás vozil (vím z vyprávění a fotek) a jeho nejčastější cíl byly výstavy aut a letiště. Taky vím, že někdy cestou "zakotvil" pod kaštanem v hospodě, a údajně pleskal "kámoše přes pracky, když šmatali do kočárku špinavejma prackama" dodnes z toho nemáme újmu. Ani jeden. Taky jsme byli maskoty celého tehdy ještě "hasičského sboru" - pak pár let "požárního" a nyní opět "hasičského" - to jsou už ale naše děti a táta je děda.

Byly doby, kdy jsem se cítila "provinile" na schůzce v 9 večer a táta hlídal - podotýkám, - schůzce pracovní - a následně na dopoledním cvičení, kdy jsem měla pocit, že bych měla nejspíš připravovat rodině teplou večeři, protože po cvičení mám schůzky (včetně třídních) až do večera.....


A až v době, kdy jsem se s těmihle svýma blbýma pocitem vyrovnala naplno, můj manžel, o generaci starší, přestal mít pocit, že musí "lovit" a já budu vařit, hlídat děti a abych se nenudila "žvýkat kůže".....

MMCH, ani na minutu nepřestal být velmi akčním milencem.


Dělení napůl apod... to je Tvoje parketa/povinnost atd.... vnímám - nezlobte se - jako koninu.

Sama prostě dělám to, co stihnu, co stihnout můžu, nebo to, co je mi bližší a manžel totéž. To, že pro mně je snažší vyžehlit košile a pro manžela jednodušší odnést kartony mléka, prostě bereme tak nějak přirozeně.

Netvrdím, že to bylo snadný, myslím, že ani pro jednoho, a role vlastně rodinně nemáme nijak rozdané snad s výhradou toho, že já jsem ta máma, co poslouchá a on je ten táta, co brání a chrání.