dobri, asi ne..... a asi se trochu potvrzuje to "babičkovské" a to, co nesnáším.... taktizování, vydrbávání s druhým..... ale nemám pocit, že jsem vyhrála, nebo taktizovala....
svého muže znám a on není pitomec, který nepozná, že ten problém opravdu asi nějaký má, pro něj je prostě jednodušší dorazit na dohodnutou schůzku, než si ji sjednat
O zubaře nešlo, tohle bylo vážnější, ale i toho zubaře jsme takhle ( to je snad prokletí chlapů, že se bojí), pořešila takhle - sehnala jsem lékaře, co dělá ošetření nejen pod injekcema, ale pod hypnózou
))) nebyla třeba.
Omlouvám se za odbočení, jak jsem psala, mně se příčí dělat "brikule" kvůli běžnostem, natož kvůli vážným věcem, ale pokud ten vztah funguje, - jsem poměrně stará na to, abych potřebovala "vrchního velitele" nebo toho, kdo rozhoduje o věcech, penězích, chodu rodiny, prostě se dohodneme.
Mně prostě připadá pitomý podřizovat se v běžném životě partnerovi, jakože má poslední slovo a právo veta.