Denisu, problém je v tom, že právě takové generalizování v článcích často vede k tomu, že spousta lidí má najednou pocit, že něco dělají špatně a úporně se snaží přenastavit systém, který jim vyhovuje, jen proto, že jim připadá, že to "není normální".
Mně by pod vlivem jakéhokoliv textu například nenapadlo vyčkávat a přešlapovat v kuchyni, až se muž vrátí z práce a požadovat po něm mytí nádobí. S přehledem stihnu udržet celou domácnost v pořádku, když muž přijde, mám hotovo a v klidu užíváme společné chvíle.
Když pracuju, automaticky se o povinnosti dělíme a nemusím ho organizovat, většinu věcí pak děláme společně.
Bohužel dnes to vypadá, že žena má POVINNOST muže řádně zapřáhnout, aby bylo dosaženo "společenské dokonalosti". Tu povinnost nemá, má právo požádat manžela o pomoc a nastavit systém, který vyhovuje těm dvěma.
Určitá schopnost podělit se o domácí práce se obvykle projeví dřív, než přijdou děti, takže je otázka volby, zda skutečně chci děti s někým, kdo odmítá podílet se na výpomoci v domácnosti. Můžu učinit pokus muže předělávat - podle sebe je to možná přijatelné, ale předělávat někoho aby vyhovoval společenským požadavkům ve stylu :"Psali to v Cosmopolitanu", či ve stylu: "Ten od Máni Breberkový taky meje okna", obvykle končívá katastrofou. Tedy vztahovou katastrofou.
Já tyhle zobecňující články považuju z tohoto důvodu za společensky nebezpečné.
Předchozí