Přidat názor k článku Noví otcové, staré manýry

Tak jo, uznavam, ze to asi neumim dostatcne vysvetlit. Podle mne proste aby vztah dobre fungoval, musi mit jeden v jinak nevyresitelnych situacich rozhodujici slovo. No a ja jsem presvedcena, ze odpovednost za rodinu jako takovou ma na prvnim miste chlap aje dobre, kdyz v tom dokaze stat. Coz znamena, ze v nerozhodnych situacich ma mit rozhodujici slovo-at uz zni "bude po mem" nebo "dobre, ustoupim, bude po tvem."
U mych rodicu to bylo dlouhodobe obracene, protoze tata mel oravdu hodne prace (doktor s 10 sluzbama do mesice, rano do prace vstaval v pul ctvrte)a malo casu na nas a mama si zvykla rodinu vest a rozhodovat. Byli spolu dlouho, nemeli vazne problemy, ale i moje mama dnes uznava, ze nejkrasnejsi byly posledni tri roky, kdy byl tata v duchode, ale ona jeste pracovala a byla tak unavena, ze na vedeni rodiny uz ji moc sil nezbylo a nechala ty veci zpatky na tatovi, ktery byl zase sice starsi, ale doma mel moznost nacerpat vic sil. Vlastne z celeho manzelstvi nejradsi vzpomina prave na tuhle dobu.
No a ja mam stejne zkusenosti. Pokud na sebe beru zodpovednost tam, kde by ji mel mit manzel, nejak to nikdy neni tak dobre, jako kdyz mu to necham.
Dokazu si predstavit, ze to nekomu dobre funguje i naopak, prirozene dominantni zena a prirozene lehce submisivni muz, kdy ji m obema vyhovuje, ze v nerozhodnych situacich rozhoduje ona.
Podle mne je ale u prumerne zeny a prumerneho muze normalnejsi prvni varianta, ja aspon neznam zenu, ktera by ve svem muzi nechtela mit oporu. A oporou je ten, kdo prebira odpovednost za dohodou neresitelne situace.
Osobne me na cele tehle diskusi vadi vadi postoj, ze takove situace nejsou a tudiz vzdy existuje moznost dohody o tom, kdo bude mit hlavni slovo tentokrat a kdo ustoupi.