Přidat názor k článku Dopis mrtvému synovi

Marto,

před cca 5 minutami jsem dočetla Váš dopis pro Vašeho syna. Slzy,slzy, slzy !!!Skoro nevidím na klávesnici a monitor!!! Je to hrůza a přeji Vám moc sil, nemám sice děti, ale před 2 lety mi zemřela maminka a vím, že rána a pocit prázdnoty zůstává, je fuk, kolik uplyne času. Milovaný člověk chybí pořád.
Je nádherné, že jste dokázala ten dopis napsat a ještě navíc nalezla sílu o tom dál komunikovat s ostatními a rvát se, aby se i ostatní dozvěděli.... Neznám (ted, díky Vám vím trochu víc) meningokoka, ale znám bolest ze ztráty blízkých(tatínek rakovina, maminka infarkt).Ale to jsou nemoci naší doby, o těch se ví, píše, mluví....varuje.O tom, co postihlo Vašeho syna a spoustu dalších mladých lidí se, jak vidím, bohužel mlčí....Jsem učitelka na střední škole a SLIBUJI Vám, že hned, jak zase vstoupím před tabuli, budu o tom se svými studenty mluvit. Po přečtení Vašeho dopisu mám vztek na ty "pány" nahoře a prostředky, které umím a znám, se pokusím i já bojovat proti jejim nafoukaným pupkům a za více infa.
Ještě jednou děkuji a hodně lidí kolem Vás, ať na to nejste sama.

Simona, 37 let

P.S. Ten jiný teploměr, který doporučila Mudr. z Motola Vaší známé......soudit se asi nemá smysl, všichni ti "Mudrové" táhnou za jeden provaz....ale já vědět, o koho jde, tak jí udělám takovou reklamu, že by snad sama dobrovolně odešla. A vzkázala bych jí, že když jí její profese(která je posláním, jak sami o sobě Mudři často říkají), že když jí to její "poslání" nebaví, tak ať jde čistit ulice. Určitě by tam byla více prospěšná, než té malé kalupince, kterou její lhostejnost stála život a jejím rodičům, kteří mají život jednou pro vždy poznamenaný