Přidat názor k článku Perfektní za každou cenu?

Neuvádíte, jaké knihy jste četla. Já jsem, když byly našemu prvnímu a zatím jedinému 4 měsíce, zhltala Koncept kontinua. Dost mě to zdrtilo, obrečela jsem nejen vlastní nepodařené dětství, ale především nepodařený přirozený porod, který jsem si v porodnici prosazovala v mnoha ohledech marně, hlavně mě mrzí, že se mi nepodařilo zabránit oddělení dítěte od mámy. Byla bych ráda mu to strádání vynahradila nošením, ale zprvu to nešlo kvůli mým bolestem a posléze kvůli jeho asymetrii šíje (cvičili jsme vojtovku, šátek neuroložka zakázala). Po pár týdnech vnitřního utrpení jsem si to dilema vyřešila a občas šátkovala, a časem se mrňous přesunul k nám do postele (kvůli častému kojení to bylo pohodlné především pro mě .

Koncept kontinua ale není jen propagací přirozeného porodu a nošení děti. Je o celkovém přístupu k dětem. Je sice šitý na míru přírodním národům, takže důsledně ho uvést do praxe v Evropě ani nelze, ale jako inspirace mně osobně slouží výborně. Miminka potřebují co možná neustálou fyzickou blízkost matky nebo jiné pečujícíc osoby, ale nepotřebují pozornost, ta jim naopak škodí. Potřebují, aby matky (i otcové) dál vedli svůj dospělý život, kterému ony pasivně přihlížejí - z šátku přihlížejí každodenní fyzické práci, a to jim pomáhá (do budoucna) brát ji jako normální a radostnou náplň života, ne jako nutné zlo. Matky indiánky nejsou izolované a frustrované, jako my tady, na dva tři roky nahnané na mateřskou/rodičovskou dovolenou. Díky roku stráveném v náruči vyrůstají z iniánů vyrované a přirozeně sebevědomé a především aktivní bytosti, jakmile se postaví na nohy a naučí se mluvit, bez problémů zapadnou do kolektivu ostatních dětí, ve kterém vlastně (spolu s ostatními matkami) vyrůstaly.

V civilizované Evropě je obtížné mít dítě v šátku celý den, je nemožné zabavit ho intelektuální prací s počítačem, a je těžké trávit s ním hodně času v kolektivu zaměstnaných dospělých a jejich dětí. Ale do jisté míry to poselství aplikovatelné je, jednak to rozlišení mezi (fyziologicky! lidská mláďata se rodí předčasně, je to daň za chůzi po dvou) potřebnou blízkostí a škodlivou pozorností, a jednak to pokračování ve svém dospělém životě (včetně provádění nějakých těch domácích prací v přítomnosti a později s pomocí dětí). Když to zjednoduším, generace našich matek se soustředila na to druhé, naše generace se často soustředí na to první a to ještě často špatně (právě na tu pozornost, ne blízkost). A tak už to bývá, že optimální je zlatá střední cesta. Mimochodem, poukazuje na to i Jiřina Prekopová v Malém tyranu - cituje Koncept kontinua s tím, že jen nošení ke štěstí dětí nestačí, že děti potřebují lásku, ale i řád.

Já vím, není to tak jednoduché, jak to vypadá. Potýkám se s tím denně, mrňous (je mu rok pryč a už ho zase tak moc nenosím) mi visí na nohavicích, zatímco myju těch pár kousků nádobí, které se ušpinilo při přípravě maximálně jednoduchého jídla... a podobně. Ale pro inspiraci a zachování zdravého rozumu to stačí. Šťastná máma = šťastné dítě .