Četla jsem jen pár názorů a k diskusi porody doma vs. porody v porodnici se vyjadřovat nechci. Obecně jsem pro maximální možnost svobodné volby bez zbytečných překážek, diskusí nebo ponižování. To myslím např. i v případech potrat/nepotrat, kojení/nekojení, císař na přání apod.
Jediným pravidlem nehodným k přehročení by podle mě měly být zákony ČR.
Své první dítě jsem porodila ve velké fakultní nemocnici, péče i komunikace na porodním vynikající, šestinedělí bylo komplikované a důsledkem vyčerpání, absence spánku i neúspěchů v přikládání jsem tam dostala pěknou depresi a jediné "světlo na konci tunelu" byla vidina odchodu domů. Sestry byly různé, většinou příjemné, ale VELMI zaneprázdněné a jsem přesvědčená, že s péčí naší pediatričky a dobré laktační poradkyně by nám bylo doma líp po všech stránkách. Mimichodem mléko se si spustilo při nasednutí do auta a po příjezdu domů jsem měla doslova fleky na vestě
.
Na základě mých zkušeností z loňska jsem se zeptala naší pediatričky, jestli by byla ochotná spolupracovat v případě, kdybych se rozhodla s druhým dítětem (termín červen 09) odejít dřív než po doporučených 72h. Bohužel mi upřímně řekla, že by mi to raději rozmluvila, protože i ona obdržela v článku zmíněné doporučení (výhružku?) a nestojí o komplikace. Lékařka, která je jinak velmi komunikativní, otevřená nezaběhlým postupům typu odklad očkování apod., ačkoliv zkušená pediatrička s cca pětadvacetiletou praxí.
Je mi z toho smutno, lituji všechny podobné pediatry a samozřejmě rodiče a děti, kteří dopadnou stejně jako my. Jak je vidět, některé zákony jsou platné, některá polotajná oběživa platnější.