Představ si, že se rozhodneš mít miminko. Půjdeš hned za doktorama, ať tě uměle oplodní? Necháš si pro jistotu aplikovat hormonální léčbu? Ne, asi to zkusíš s partnerem doma.
A když to náhodou nepůjde, za doktorem půjdeš. Jak to, že zezačátku doktora k početí nechceš a pak je ti dobrej?
Neslyšela jsem, že by někdo kategoricky odmítal lékařskou pomoc, ale proč "pomáhat" v situacích, kde to není potřeba?
Při porodu může jít o život, a to i při porodu v porodnici. O život jde, když jedeš autem, když provozuješ sex (mrtvice, infarkt), když přecházíš ulici. Přestaneš kvůli tomu jezdit do práce, chodit ven a k souloži si budeš zvát kardiochirurgy, aby mohli včas zasáhnout?