Přidat názor k článku Vyjádření Hnutí za aktivní mateřství k případu úmrtí dítěte po porodu doma

No, možná tomu nebude moc lidí věřit, ale mě vedl k porodu doma strach o dítě, strach, co by se mu mohlo stát v porodnici. Při prvním porodu jsem šla do porodnice beze strachu, a přesto se mi porod zastavil - jak jsem později zjistila, zřejmě i díky podávání léků, u kterých mi nebyly přesně sděleny účinky. Dělohu napřed zbytečně (ano, zbytečně - porod se teprve rozbíhal a dítěti zatím nic nehrozilo) popoháněli, aby nakonec, v samém závěru porodu, stahy úplně ustaly (přes megadávky oxytocinu). Jen díky štěstí na lékařku porod neskončil kleštěmi, jen s tlačením na břicho a nástřihem. Ale ten strach ve mně, když volali primáře, a to překvapení, že ze mě vymačkali ŽIVÉ a zdravé dítě, jen velmi lehce přidušené, na to nikdy nezapomenu. Byla jsem si jistá, že díky tomuto zážitku by se mi v porodnici druhý porod nejspíš opět zastavil, bez ohledu na to, jak by byl veden. A zastavený porod dítě vždycky ohrožuje (znamená obvykle nutnost operativního zakončení porodu). Jelikož jsem pravidelně chodila do poradny a všechna zjistitelná zdravotní rizika byla vyloučena (vcestná placenta, zjistitelné srdeční a jiné vady dítěte, infekce streptokokem a jinými mikroorganismy, na které se dělají testy atd.), vyhodnotila jsem si pro sebe a své dítě porod doma jako bezpečnější. A mám zato, že jsem se nemýlila. Pravda ale je, že mě nenapadlo, že může nastat vrozená infekce, která se nakonec projevila, a tak nevím, jestli bych se příště nebála nějakých jiných komplikací, které by mohly nastat a nejsou předem zjistitelné. Naštěstí v našem případě nešlo o minuty. S tím souvisí i zkušenost, jak si nás v porodnici přehazovali jako horký brambor - jít dítěti o život, tak nevím... No, nejspíš i tohle bude jeden z důvodů, proč třetí dítě mít nebudeme...