Přidat odpověď

Ahoj moje holky zlaté.
Moc gratulujem všem oslavenečkům. Velmi na Vás myslím, ale nemám sil diskutovat. Snažím se moc nebrečet, ale uvnitř se klepu. Včera jsem se klukům zhroutila a po 4. v životě i vyzvracela. Prostě zničeho nic.
Dnes jsme byli na genetické konzultaci, podepsali papíry o souhlasu s redukcí. Holky, to procento potratu 15- 20% je šíleným strašákem.
Zítra ráno volám do Brna Bohunic na domluvu zákroku. Už to chci mít za sebou.
Každopádně teď budu nějakou dobu v nemocnici, ať to dopadne jakkoliv.
Jenda dobírá antibiotika, Ondra dnes padl horečkou.
Včera jsme museli dát utratit naši kočičku, neb si nemohla stoupnout na zadní - někdo ji asi nakopl či srazil. Ořvali jsme to. Chtěla se tak mazlit. Chjo, už zase řvu.
Já už nechci žádné ztráty, bolest, už toho mám dost.
Pořád si říkám proč zrovna my, ikdyž to nikomu nepřeji. Jiní by pomalu o 4 dětech ani nepřemýšleli a těhotenství ukončili v počátku. My jim chtěli dát lásku, domov, snad i zázemí, vzdělání. A třeba nebudeme mít už ani ty 3 děti. Ale já jsem odhodlaná za něj bojovat. Tak snad tam uvnitř našemu chlapečkovi bije srdíčko a nevzdá to.
Pa pa, mám Vás moc ráda a DH je rád, že Vás mám.