Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Veřejné odposlechy

Ahoj,
vyslechnout nechtěné se dá nejenom v dopravním prostředku. Bydlím v domečku ve starší zástavbě, v místě, kde se stýká aspoň částí pozemku 5 zahrad. Je téměř nemožné mít kousek soukromí. Už se mi leccos podařilo vyslechnout i o mojí osobě, když si sousedi nevšimli, že jsem vyšla ven. Vyslechla jsem nechtěně spoustu manželských hádek, pomluv a pod. Ze strany sousedů (spíš sousedek) to ale není ani tak nechtěné, v naší čtvrti je odjakživa zvykem sousedy sledovat a pak o tom informovat ostatní. Zvláště se sleduje: jaké má která hospodyně prádlo, jakým způsobem ho věší, v kolik hodin zhasínáte, co kdo pěstuje na zahradě, jestli se o to pečlivě stará, jestli trávíte víkendy "příkladně" úklidem a necouráte někde po výletech. Odsouzeníhodné je: jít se v létě koupat, když nemáte posekanou zahradu nebo máte plevel na záhonech, nechat zmoknout prádlo, vůbec, ženská "z baráku" má být hezky ve veškerém volném čase doma, v baráku je vždycky co dělat, ať si courají chlapi s dětmi. Já jsem pro ně vůbec sousto, o víkendech jezdíme na kole, jezdíme se koupat, i když doma mám spoustu práce, vůbec doma moc času netrávíme. Pro ně jsem exot, příšerná hospodyně, neobětavá, nepořádná, sobecká ženská. Ale aspoň s rodinou něco zažijeme.
Jo a ještě, všichni o všem ví a všechno vidí a slyší, ale když nám spustí alarm na baráku planý poplach (řev jako blázen), ještě nikdy nikdo nic neslyšel.