zase návrat ke starým dobrým časům? A tentokrát dokonce z pera odborníka - ach jo.
Já nemyslím, že by dnešní doba neměla své odlišnosti a také nemyslím, že by všechno nové bylo špatné. Naopak - když porovnám vyprávění své dnes 90tileté babičky, řekla bych, že dnes mají lidé dětí sice méně, zato se k nim chovají mnohem lépe. A nemyslím tím jen hmotné věci, myslím hlavně vztahy. Lidé se dnes více snaží své děti chápat, zajímat se o jejich problémy, pomáhat jim, společně se bavit - něco takového dříve nebylo zvykem. Dítě už pro rodiče není živitel ve stáří, pokračovatel jejich díla, pracovní síla v hospodářství nebo dokonce důkaz tatínkovy mužnosti. Tohle všechno bych já osobně viděla jako obrat k lepšímu.
Takže - podle mě jedno nebo dvě šťastné a dobře vychované děti úplně stačí. Naopak - lepší žádné, než jedno zanedbané a nešťastné. Mít tolik dětí, na kolik stačím (jedno, dvě, ve vyjimečných případech žádné) nepovažuji za sobectví, ale naopak odpovědnost.
Předchozí