Přidat názor k článku Dnes je taková doba…

Nechci se tady bavit o nějaké morálce nebo o sobectví. Jen bych řekl, že mít jen jedno dítě může být dost riskantní podnik, hlavně pro ty rodiče. Je to, jako když půjdete hrát ruletu a všechny žetony vsadíte na jedno číslo. Teprve když máte víc dětí, můžete je mezi sebou srovnávat, vidíte, jak na tytéž výchovné metody reagují jinak. Získáte tak jako rodič mnohem více jistoty a nadhledu. Navíc, pokud třeba v pubertě - ve věku, kdy vám nezbyde než sedět doma v koutě a bezmocně doufat, že prostě děti jednou dostanou rozum - vám neskočí život ve chvíli, kdy jediné dítě kupříkladu ujede na drogách, zabije se v autě s čerstvým řidičákem nebo při extrémních sportech.
Ono dnes existuje společenské klima, kdy se jaksi očekává od rodičů, že postarat se o dítě znamená dokopat ho k tomu, aby dokončilo vysokou školu a pak mu zajistit vlastní bydlení (koupit byt) např. No, a představa takových budoucích nároků pak mnoho lidí odradí od toho ty děti vůbec mít, protože je jim jasné, že by toho nebyli schopni. Také si všímám, že lidé, co mají málo dětí, je mají jaksi na ukazování, jako nějakou luxusní věc. Je z nich cítit takové to nevyřčené: "podívejte, jak jsme úžasní rodiče, jak naše dítě mluví slušně, do kolike chodí kroužků, jak je oblečené a kde bylo na prázdninách." A dost si myslím, že ty děti, které budou odpočátku vychovávány s tím, že kolem nich jsou limity ve financích i v pozornosti, která jim je věnována a že se budou muset v budoucnu o svoje živobytí postarat sami, budou i v životě šťastnější.