Přidat odpověď

Ahoj holky,

Xeni,
já bych to s dobou socialismu až zas tak nespojovala obecně, všude to tak upraveně nevypadalo. Navíc předrevoluční doba měla svá nepopiratelná negativa. Ale zrovna sídliště Ďáblice (zmenšená kopie jednoho ze sídlišť v Petrohradě) bylo údajně stavěno coby výkladní skříň socialismu (a údajně nebylo ani šizené na materiálu). Proto na něm byla i ta kvanta dětských hřišť a na Prahu nevídané množství zeleně - desítky různých druhů keřů, stromů, větší travnaté plochy, růže, skalky s květinami atd.
Na ďáblickém sídlišti jsem vyrůstala, takže je to moje srdeční záležitost. Na Okrouhlíku zrály třešně, v Ďábličáku rostly houby a dodnes rostou ostružiny a lesní jahody, vzadu za hvězdárnou zase třešně. Byla tu spousta dětí, lítali jsme venku až do setmění, skákali gumu, panáky, hráli vybiku, na klepačích na koberce "Nohovku", "Já hloupá kuchařka", "Čáp ztratil čepičku", na pískovišti jsme krom stavění soustav tunelů hrávali s klacíkem "Užíranou" neboli "Zeměkouli", na hrazdách jsme se věšeli za nohy a po rozhoupání se snažili doskočit na nohy, na trávnících jsme hrávali "Na sochy", pásli křečky a morčata, hledali čtyřlístky, dělali přízemní akrobacii (to by se dneska dětem stát nemohlo, trávníky jsou samý bordel (vajgly, střepy, úlomky všeho možného) a hlavně posety psími "nášlapnými" pozdravy), panelákové podchody duněly nárazy míčů, když jsme hrávali "školku" nebo si ze zdí dělali tenisovou tréninkovou stěnu. V jednom ze čtverců se v květnu pořádaly turnaje v házené a sjížděla se tam snad půlka republiky. V půlce osmdesátých let bylo otevřeno koupaliště, tam to taky v létě žilo. Dneska to chátrá. Doteď, když je po letní bouřce, není těžké si vybavit vůni rozpáleného asfaltu a zvuk bosých nohou po nich pleskajících. Nebo pocit v dlani zahřáté dvoukoruny, která slibovala, že za ni bude točená oříšková zmrzlina ze "Čtverečku"
Z toho, co píšeš o životě v Torontu, mě docela mrazí. Tady zaplatíš 500 Kč za roční permanentku do ZOO (jednorázové vstupné je 150 Kč na osobu) a můžeš tam kdykoli (využívám často a ráda). V Planetáriu jsem byla naposledy coby školou povinná, ale určitě je to fajn nápad s odrostlejším dítkem. Zrovna tak obout inline brusle a vyrazit do Stromovky nebo na Ladronku. Vzít kolo a jet se projet podél Vltavy. Dojet do Bohnic, seběhnout kopec, přívozem přes Vltavu, pak na vláček a přes Nádraží Holešovice třeba právě zase do ZOO nebo do Botanické zahrady.

S tou Palmovkou mě to mrzí - já tu pizzerku ještě ani nevyzkoušela.