Přidat názor k článku Porodní zkušenost nevidomé maminky

Nedá mi to ještě nereagovat.
Ono totiž pro mě a mého manžela již bylo veliké vyznamenání od lékařského personálu, který se s námi až dojemně loučil. A ta paní, která psala, že bychom asi neměli mít děti přece by nám prcka nedali a neloučili by se s námi tak nádherně.
Vždyť mě propustili jako každou jinou mámu domů a co víc, některé jsem již potkala. A všichni nás chválí, jak jsme s Venouškem vitální.
Pro ty, kdo neví, jak se pohybuju. Jsou dvě možnosti. V levé ruce mám svoji vodící fenečku a v pravé táhnu kočárek za sebou.
To mi moc nevyhovuje teda při přepravě do města. A tak chodíme v šátku. A to je nádhera. Malý je tam šťastný, brouká si a já mu stále povídám.
A ti, co jste šátek ještžě nezkusili, vyzkoušejte, úvazy ráda poradím. A věřte, radila jsem už vidící mamince a to mě hřeje u srdíčka, že jsem mohla pomoci.
Tak asi tolik.
Jsme šťastni, že Venoušek roste a že je rád s námo.
Romča