Dobrý den všem,
ráda bych se také vyjádřila k výše uvedenému článku a možná částečně i k diskuzi...
Jsme s manželem 8 let, určitě bych vztah nesrovnávala s přátelským či sourozeneckým, to mi prostě nějak nesedí. Máme se moc rádi, romantika zcela nevyšumněla, kontakt (pohlazení, vodění za ruce, pusa) také ne, potřebujeme to oba k životu. Sex ale také není co dřív, myslím, že hlavní problém je ve mě. jednak se nedokážu tolik uvolnit v přítomnosti dětí (i když mají svůj pokoj), ale hlavně se v současné době bojuji se ztátou jiskření a jakéhosi náboje, který byl v prvních letech vztahu a nyní je tatam. Dost se tím trápím a i když věřím, že vztah nabyl jiných - vyšších hodnot, nejsem se s tím zatím schopná smířit. Manžel tvrdí, že po mě touží stejně jako na počátku, ale já to tak nemám. Bohužel.
Předchozí