Přidat názor k článku Být… či nebýt?

suzann-j, souhlasím. V podstatě jsem chtěla říct, že podporující přístup je někdy "nedostupný" i při sebemenším náznaku problému v těhotenství. Pro jistotu doplňuju, že můj muž svou hlášku sice myslel vážně, ale chtěl mě tím jenom podržet, dostat mě trochu z depky. Bohužel sama za sebe nemůžu říct, že bych na potrat nešla - teda, v podmiňovacím způsobu bych i mohla. Dnes už bych nešla. V devatenácti po dvouměsíční známosti (a selhání antikoncepce) jsem na potrat šla. Nebylo mi to jedno tehdy a není mi to jedno dodnes. Spíš bych řekla, že je to s odstupem času horší. Zvlášť, když se dívám na svého syna. Cítím vinu. Je to cena, kterou za špatné rozhodnutí musím platit?