Zakladatelku štve, že u nás lékaři pro rodiče s ještě nenarozenými dětmi u kterých se předpokládá např. Dawnův syndr nenavrhují adopci.Nevím, kolik statisticky adoptivních rodičů má zájem o dítě s dawnem. Většina vlastních rodičů by to jistě dokázala postarat se o takové dítě, ale cizí rodič? V dnešní době, kdy skoro denně všude čtu jak matka týrala své dítě. Vždyť takové postižené dítě je strašně bezmocné, bezelstné, vždy úplně oddané ,zcela odkázané na např. matku. Čili snadný cíl pro nezvládající adoptivní rodiče. Jestliže se matka s takovou nepříznivou diagnozou svého dítěte rozhodne pro potrat je to pro mě přijatelnější, než když už ví, že ho dá k adopci. Takže jsem ráda ,že to takhle ve zdravotnictví u nás nefunguje. Strašně bych si přála nečíst už další zprávy o týrání bezmocných dětí.
Mrazí mě z toho.
Předchozí