Přidat názor k článku Být… či nebýt?

HM, s tím naprosto souhlasím. V ČR je sobecká matka, která porodí postižené dítě, ale ještě sobečtější je, pokud ho dá do ústavu.
Byla jsem půl roku v Anglii, kde jsem pracovala v denním stacionáři pro mentálně postižené dospělé. Byli tam takoví, kteří jen byli pomalejší, ale i takový, kteří se bez pomoci ani nenajedli. Ráno objížděli okolí autobusy, které sváželi klienty buď z rodin, kde tito lidé bydleli, nebo z ústavů, kde žili. Ty si pak rodiče brávali na víkendy, ale také ne na každý. Nikdo to nebral, že jsou chudáčci, které rodiče šoupli do ústavu. I rodiče mají právo na svůj život a přenechali většinu péče lidem, kteří si tu péči zvolili jako své povolání, mají na to vzdělání a doma mají své rodiny, kde si od práce zase odpočinou. Vždyť i zdravé děti dáváme do školek a škol. Neměli bychom se vlastně obětovat a vzdělávat je doma, než abychom je posílali do ústavů?
Nevzpomenete si někdo, jak se jmenute herečka asi kolem 50, byla jednu dobu i poslankyně a má postiženého syna? Viděla jsem o ní 13. komnatu. Syna také umístila do ústavu a bere si ho částečně domů. Vysvětluje tam, proč se rozhodla pro tento způsob péče.