Přidat názor k článku Být… či nebýt?

Lehce to tady v posledních příspěvcích zaznělo a já jsem ráda, že se to stalo otevřeným tématem. Mulderko, tebe nebudu nikdy odsuzovat za tvé rozhodnutí a držím palce, aby jsi se přes vše zlé co máš za sebou přenesla. Ale vadí mně na Tobě, že nechceš mluvit o porodo/potratu.Přece nechceš, aby kdokoliv další zažil něco podobného? Ženy jsou posílány na zákrok, aniž by jim kdokoliv sdělil co je vlastně čeká. Nikdo jim neposkytne psyhologickou pomoc a přitom je čeká podle mě největší hrůza v jejich životě.Jejich dítě, u kterého již cítí pohyby je zabito injekcí do srdce, většinou tak, že ony vidí na monitoru ultrazvuku, jak srdce přestane tlouci, někdy je to hned někdy to chvíli trvá.Pak je jim vyvoláván porod již mrtvého dítěte a ten může trvat až tři dny.To vše za plného vědomí matky. Žádná narkoza, žádná pomoc....

Zeptejte se svého gynekologa, kolik dětí zabil injekcí do srdce...

Dokud se nezačne bojovat za to, aby takovýto zákrok nebyl brán společností jako něco zcela normálního, ale jako něco nejbrutálnějšího co současné zdravotnictví nabízí je asi zbytečné se bavit o lékařské etice a o listině základních práv a svobod...