Přidat názor k článku Být… či nebýt?

Těší mě, že existují i normální rodiny. Ten příklad zdravého sourozence nenávidějícího všechny postižené, o kterém jsem psala, je moje matka. Některé "známé a kamarádky" si člověk prostě vybrat nemůže, jsou mu tak nějak přiděleny. Řekla bych u ní nebyl problém v tom, že by se jí rodiče nevěnovali. Naopak věnovali jí maximální pozornost, péči i maximum peněz. Spíš byl problém, že vůči ní měli pocity viny a nedovedli ji vymezovat hranice a ona s tím pak celý život u jiných lidí naráží.