Přidat názor k článku Být… či nebýt?

Já si nemyslím, že to diskutující tady myslí tak, že jim vadí postižení, nebo že považují postižené za pololidi apod. Nečetla jsem tedy úplně všechny příspěvky, ale spíš je to to tom, že většina lidí si určitě velmi váží těch, kteří tohle všechno dokážou zvládnout se vzpřímenou hlavou, ať dítě došlo postižení až v průběhu života, či do toho šli už s vědomím toho, že dítě se narodí postižené apod.a z vlastní zkušenosti vím, že i život s takovým dítětem, člověkem může být po všech stránkách přínosný a že i to dítě si dokáže na životě najít pro sebe něco hezkého, na druhou stranu, ale nemůžete čekat, že proto, že to zvládáte vy, že to povinně musí zvládnout i někdo další. Jsou lidé, kteří to ví, že by to nezvládli (nebo jsou o tom natolik přesvědčeni, že se prostě nemůžou odhodlat pro to, aby takové dítě přivedli na svět - možná, pokud by byli postaveni před hotovou věc, tak by to nakonec taky zvládli, ale..)
Pro mě takoví lidé nejsou vrazi ani nezodpovědní, oni jenom odhadli svoje možnosti a schopnosti a skutečně nemusí vůbec jít o sobecké důvody, naopak a prostě dospěli k tomu, že v té určité situaci je varianta nepřivést dítě na svět ta "lepší". Pro ně by třeba bylo trauma z toho, že tady jednou zanechají bezmocné dítě ,neschopné se samo o sebe postarat napospas světu, daleko hůř schůdnější, než, ho na svět přivést. Mám ve velmi úzké blízkosti lidi, kteří mají skutečně velmi postiženého chlapce, který ale má i tak naději na dlouhý život a velmi je trápí představa, co s ním bude, až oni tu nebudou. Teď s nimi prožívá krásné chvíle a je šťastný a oni mu poskytují co je v jejich moci, ale jednou tu nebudou a on před sebou bude mít třeba ještě 30 let života někde zapomenutý v ústavu..věřte mi, že to řeší velmi a sama jeho maminka, která ho skutečně moc miluje někdy říká, že si není úplně jistá, jak by se rozhodla, kdyby kdysi měla možnost volby a neříká to proto, že by si přála, aby se jí žilo "snadněji" a neměla s ním tolik práce. Říká to proto, že představa, co ho jednou čeká, je pro ní natolik strašná, že přemýšlí, co je pro něho(nebo by bylo) lepší..
Je taky mnoho různých druhů postižení. S některými se dá poměrně dobře žít, jiná jsou natolik závažná, že už nevím, jak si můžou být někteří lidé tak jistí, že je to pak bůhví jak krásné tak strašně moc let "jen existovat". Zkuste si sami za sebe představit že budete třeba jen postiženi tak, že mozek bude funovat dobře, ale tělo vůbec a budete 40 let jenom ležet a koukat. Já za sebe můžu říct, že tak bych být nechtěla a ani bych to nikomu jinému nepřála...Nejde tedy se tady vzájemně osočovat z toho, kdo je větší vyvrhel a sobec, ale v danné situaci člověku, který něco prožívá pomoci tak, aby to bylo co nejlepší, jenomže se v tom všichni plácáme stejně a nelíbí se mi, když někdo řekne ze svého pohledu názor a trvá na tom, že jenom tak je to správně a pokud to někdo vidí jinak, tak ho osočí, že je špatný,nebo vrah. Lidi si musí uvědomit, že těch pohledů na svět je tolik, kolik je lidí a smířit se s tím, že za druhého rozhodovat nemůžou. Já také nejsem věřící, nicméně vím, že i věřící by měli dodržovat "nesuď neboť i ty budeš jednou souzen". Takže všichni si tu diskutujme, ale neodsuzujme a nesuďme.