Přidat názor k článku Být… či nebýt?

No, ale to je právě ono. Vy máte "optimistický" názor, protože jste se setkala s tím, že většina postižených jsou postižený tak, že je to zvladatelné. Jiní lidé se mohli setkat ve své rodině, či okolí s takovým postižením, že už opravdu je to značně "na hraně" v tom, zda se vůbec jedná o nějaký život, či je to pro všechny a možná nejvíc právě pro "toho postiženého" jenom obrovské trápení a nevím, jestli většina z těch, co tu diskutují měli tu možnost "zblízka" vidět, jak moc to může být hrozné (ne pro ně, ale pro toho postiženého). U někoho pak v takové situaci, když se v ní ocitne sám převáží to, že si myslí, že to všechno dopadne takto velmi špatně a pokud to dá všechno na misku vah, tak dojde k závěru, že je lepší tomu člověku, který se má narodit toto trápení nepřipravovat a jiný se setkal s tím, že to dopadlo nakonec dobře a riskne to. Ono to ale nemusí vyjít a to nikdo dopředu neví, proto ani nemůže nikdo odsuzovat někoho, pro jeho rozhodnutí. Nemyslím si, že ti, kteří pak miminko donosí, porodí a všechno dopadne hodně špatně si pak v životě s sebou na druhou stranu zase nenesou trauma, že tomu mohli předejít. Nedá se jim to ale vyčítat, protože jednali podle svého nejlepšího přesvědčení a platí to i pro opačné případy, tak asi tolik za mě...