Přidat názor k článku Být… či nebýt?

Já tohle všechno beru a jak říkám, většina lidí, kteří jsou pak postaveni před hotovou věc, že mají dítě, tomu se pak něco stane a musí žít se svým postižením to nevmímá jako něco, kvůli čemu by ho měli mít míň rádi, nebo ho někam odsunout a obvykle ti lidé říkají to co ty a musí se vyjít z té siuace, jaká je a všichni si v tom životě musí najít něco, kvůli čemu má cenu ho žít.
Jenomže někdo, když to ví dopředu může volit potrat, protože opravdu v tu chvíli může být přesvědčen, že je to varianta, která předejde tomu, aby bylo ještě víc trápení a opravdu si myslím, že většina lidí se o tom snaží přemýšlet především z pohledu toho dítěte. Je ale jasné, že to dítě by jednou bylo jiný člověk než já a v tom, co já bych považovala za nesnesitelné podmínky pro bytí a nechtěla bych tak vůbec být, on by býval mohl vidět jinak...Já si jenom říkám, že čím víc informovanosti a psychické podpory ze všech stran,tím líp, ale na druhou stranu by mě nikdy ani nenapadlo někoho odsuzovat za jiné rozhodnutí. Tohle bude asi téma na věky věků.