Přidat názor k článku Nemoc zvaná bulimie

Copak rodiče, to je někdy radost. S těmi svými už jsem srovnaná a spokojená, i když do 25 žádná sláva. Spoustu let jsem chodila na terapii. A kdybych dneska měla nějaké výhrady, stačí mi podívat se na matku mojí partnerky a hned námitky zase zapomenu. Protože to je Pekelná tchýně!!!
Pořád se jí na její dceři něco nezdá, stále remcá, neustále nám do všeho strká nos... posledně jí dokonce řekla, že JAKO MÁMA (5ti měsíčního báječného kluka) nestojí za nic! Ale to by bylo na dlouho, k tématu: samozřejmě neustále prudí moji partnerku i s váhou... není jediné jídlo, u kterého by jí neřekla, že by měla zhubnout, a jakou čerstvou - samozřejmě už zas krásně štíhlou maminku - ve vesnici potkala. Posledně upekla I. dort k narozeninám a pak jí ukrojila tenounký kousek a další už jí nedala. Darovala jsem partnerce k narozkám tandemový seskok padákem a tchýně jedovatě: "No, to by musí nejdřív zhubnout, jinak se to s ní utrhne." Někdy mám co dělat, aby nezačala vztekle řvát.