Přidat názor k článku Nemoc zvaná bulimie

Celé dětství jsem od mámy poslouchala, že mám pořádně jíst, že jsem moc hubená- a podle fotek je vidět, že jsem opravdu byla kostřička- potom v pubertě se to zlomilo na "Nežer tolik, budeš tlustá." Při 164 cm jsem měla 58 kilo. Naštěstí jsem postrádala ctižádost a pevnou vůli, moje mladší sestra to odnesla anorexií.
Po druhém porodu jsem začala nezadržitelně přibírat, zastavilo se to až na 74 kilech, to už mi bylo nepříjemné, ale nedokázala jsem se nadbytečných kil zbavit. No a ve 33 letech jsem otěhotněla potřetí, s mým tělem se začaly dít zvláštní věci, doktoři mě prohnali kolotočem různých testů, a ejhle, ona to celou tu dobu byla celiakie.
Jako perličku přidávám, že moje máma je lékařka.
Mému prvnímu synovi je 9 let, zatím roste spíš do výšky než do šířky, ale váhu si drží v normě. Nejmladší holčička má necelé dva roky, kladný vztah k jídlu a figuru přiměřenou svému věku a výšce a s prostředním šestiletým synem právě procházíme druhým kolem testů na všechno možné celiakií počínaje a štítnou žlázou konče, protože po čtvrtém roze se výrazně zpomalil v růstu ,nemá chuť k jídlu a tlustý je jak drozd pod kolenem.