Přidat názor k článku Syndrom kočárkového stresu

úvaha o tom jak to zvládají maminky dvojčat mě napadne právě vždycky ve chvíli když nesu mého synka v autosedačce (plus nějaké ty nezbytné tašky s věcmi k tomu).... taky máme dost schodů.
Článek je bohužel napsaný dost ofenzivně, bez jakéhokoli pohledu z druhé strany, takhle se k řešení dobrat nedá.
To že člověk si nejlíp pomůže sám jsem si ověřila mnohokrát. Když jsem slušně požádala, bylo mi vyhověno (pomoc s kočárkem, s otevřením dveří, vyjet/sjet schody). A stejně jsem nejraději většinu věcí zařídila sama - když hlídal manžel. To jsem se mohla i soustředit na to co říkám a co kdo říká mě . A dělal nám první rok i "zásobovače" - dopoledne jsem mu poslala mail co potřebuju přivézt, přes oběd to nakoupil, večer dovezl.... Organizace pravda trošku víc, ale šlo to. Horší než mít depku z toho kam se dostanu/nedostanu s kočárkem bylo pro mě vědomí že ten mrňousek (později dva) je na mě absolutně závislý (obzvlášť při kojení), to byl nápor na psychiku.