Přidat názor k článku Syndrom kočárkového stresu

Já si nejsem jistá, jestli se ze všeho nedělá trochu nafouklá bublina. Ano, věřím, že maminky dvojčat to mají o dost těžší, ale co teprv trojčat nebo dokonce čtyřčat? Prostě celý život se musí trochu přizpůsobit. Mám zkušenosti s kočárkem pro jedno dítě, ano, jsou obchody, kam se velmi těžko dostává, na druhou stranu pokud o nákup v takovém obchodě opravdu stojím, zvládnu kočár nechat chvíli venku a velmi rychle nakoupit. Zvládnu si nákup v tomto obchodě naplánovat na ty vzácné okamžiky, kdy buď jdeme i s tatínkem (babičkou, kamarádkou) nebo jdu sama (bývá to opravdu párkrát do roka, ale dá se to). Bydlím v paneláku v 6. patře s obyč. malým výtahem. Mít dvojčata, tak žádný druh kočárku do výtahu nestrčím - má si taková maminka na obci stěžovat a žádat vybudování speciální výtahu? Mimochodem nemáme dole ani kočárkárnu. Takže nezbude, než kočárek zamykat dole u výtahu a děti vyvézt nahoru. Kamarádka bydlí ve starém bytovém domě ve 4. patře bez výtahu a bez kočárkárny. Neměla si proto pořizovat děti? Nemůže se přece celý svět točit kolem toho, co my zrovna teď potřebujeme. V tomhle opravdu skutečný problém nevidím, byť to občas život znepříjemňuje.