Přidat názor k článku Syndrom kočárkového stresu

Lizzie, z dněšního pohledu je to nepředstavitelné, ale děti se nechávaly před obchody docela běžně ještě v osmdesátých letech. Nikomu na tom nepřišlo nic divného. O děti se asi nikdo nebál, ale jakmile bylo v kočárku ještě něco kromě dítěte (např. deštník apod.), to se často ukradlo. Jinak naše maminky a babičky opravdu zvládaly hodně, také to obdivuji, ale ono tehdy bylo ledacos jinak než dnes: 1)Kromě zaměstnání a rodiny člověk prakticky neměl žádné možnosti, čím se zabývat, takže volný čas se věnoval převážně domácnosti. 2)Nakupování probíhalo zásadně v "sámošce" pár kroků od domu a bylo vyřízené za pár minut, jelikož sámoška byla poloprázdná - od každé základní potraviny jeden druh, mýdlo, toaletní papír (ne vždy! ) a konec. Do žádných vzdálených marketů se nejezdilo a prohrabávat se zbožím jen tak pro radost, to neexistovalo (nebylo čím se prohrabávat). 3) Města vypadala jinak, kromě pár největších byla prakticky všude maloměsta nebo vesnice, kde nebyl žádný provoz, aut jezdilo oproti dnešku minimum, všude bylo blízko, chodilo se pěšky, lidé se znali - takže děti si od útlého věku hrály samy před domy, chodily samy do školy, na kroužky (kterých nebývalo tolik)... Žádné velké přesuny se nekonaly. A spousta mladých rodin žila společně s prarodiči, takže se o domácnost i o péči o děti podělili.