Přidat názor k článku Syndrom kočárkového stresu

... a to si představte, že já mám 8-letého syna, který samostatně nechodí, pohybuje se na vozíku, který navíc zatím neumí dobře řídit. Manžel od nás odešel "na lepší", takže do těch blbejch krámů (velkých nebo malých) prostě chodit musíme spolu, i když to ani jednoho z nás netěší. Dobře znám ty úzké uličky kolem pokladen v sámoškách, ty hloupé řeči o tom, že do jejich obchodu s vozíkem nesmíme, ty rampy či co to je, přes které sedící člověk na vozíku neprojede, aniž by se udeřil do hlavy, tak tedy své 25-kilové dítko přes takové rampy přenáším... Vaše dítka z těch kočárů jednou vyrostou, můj syn bohužel ne.
Asi to teď vypadá, že skuhrám a stěžuji si. Neberte to tak. Spíš by to chtělo nějak to změnit - ale jak? Napadá vás něco?