Přidat názor k článku Syndrom kočárkového stresu

nemám dvojčata, jezdím jen single kočárem a přesto obtíže s tím, jak se někam dostat, potkávám skoro na každém kroku. Máme u nás v Havlíčkově Brodě krásný bezbarierový obchodní dům - ale bohužel na jednotlivých krámcích v tom domě je veliká cedule s přeškrtnutým kočárem - ptala jsem se, je to proto, aby jim maminky naneráželi do zboží, mám prý zaparkovat před krámkem nebo dítě vzít sebou - napadá mne a jak to udělá vozíčkář, nechá zaparkovaný vozíček před krámem - to je podle mne hanba a hned vedle je hračkárna se stejnou cedulí - vedle v elektru ceduli schovali a dali tam kovovou rampu, pod kterou se kočár nevejde.
Pro mne to stres není - já se do těhle krámů vždycky dostanu, prostě tam jedu a výzvy, ať nechám miminko venku, ignoruju. Bezbariérový obchod by měl těžit ze své jedinečnosti a ne omezovat vstup maminkám, vozíčkářům a jiným "handicapovaným". Nedávno mne nechtěli s golfkama pustit ani do našeho bezbarierového bazénu - prý bych jim poškrábala kolečkama dlažičky (chtěla jsem doprovodit starší dceru na plavání a mladší si nechat zaparkovanou v kočárku u přezouvárny).
Stres maminkám podle mne nepůsobí ani tak ty úzké dveře, přeplněné výtahy, o vlacích a autobusích ani nemluvě (to je kapitola sama o sobě, která nás donutila nosit malou v šátku), ale hlavně bariery a omezení v okolních spoluobčanech, v lidech kolem nás. Až tyhle bariéry odstraníme, bude se nám o něco lépe žít.