Přidat názor k článku Jak se rodí v Lucembursku II.

Nsvíc - pro řadu maminek, hl. prvorodiček, je například fajn, že si nacvičí péči o miminko, kojení atd. s pomocí sestřiček, laktačních poradkyň, trochu se vzpamatuje, přizpůsobí situaci a domů jde trochu jistější aj.

Á, to mi připomnělo můj první porod. Rodila jsem v tzv. baby-friedly nemocnici, což jsem ve své blbosti považovala za záruku vhodného přístupu ke kojení. Skutečnost byla taková, že nejvíc mi pomohla švagrová - lékařka ze sousedního oddělení, která si mne o službě vytáhla k sobě do pokoje, kde nás s manželem diskrétně ponechala asi hodinu o samotně a dala mi šanci aspoň na chvíli uniknout z toho blázince na oddělení do naprostého klidu, který jsem potřebovala. A pak taky tím, že když mě poslouchala, jak jí tam brečím, že mi sestry vyhrožují, že domů nepůjdu, ptž mi dítě jí až příliš často, tak mi vysvětlila, že o tamních sestrách se po celé nemocnici všeobecně ví, že mají vykojené mozky, že jako dětská sestra přeci vím, co by rády slyšely, tak ať jim to prostě nahlásím, ony budou spokojené a nechají mě žít a já si to budu moct dělat po svém Fakt jsem si tehdy gratulovala k tomu, že se o dítě umím aspoň po fyzické stránce postarat, když už sestry se mi snaží shodit sebevědomí na nulu, co se týče kojení. MMCH švagrová mi ukázala, jak kojit jinak než vleže (což byla na oddělení jediná "správná" metoda) a pediatru z novorozenců z toho málem klepla pepka, když mě viděla