Přidat názor k článku Na konci a na začátku

Také si myslím, že to mají lehčí. Z mého nynějšího pohledu hlavně proto:
Každé dítě občas zlobí, prochází obdobím, kdy se vzteká, neposlouchá, je drzé, dělá opak toho, co po něm rodiče chtějí. Já jako biologický rodič to vnímám jako něco, co se zkrátka stává, nedělám z toho tragédii, moje mateřská láska je asi tak silná, že to vše vidím přes nějaké růžové brýle (je to přece moje sladká hodná holčička a tohle ji určitě brzy přejde). Ty třeba takové růžové brýle mít nebudeš a až se tvé adoptivní dítě začne pořádně vztekat a být problémové, bude se tě to osobně dotýkat a budeš si klást otázku: proč mi to dělá? Pak si musíš říct: dělá to proto, že to dělá každé dítě, není to nic namířeného proti mě osobně!!! A to je někdy asi těžké. Samozřejmě s adopcí souvisí i mnoho dalších problémů a těžkostí, ale ze své zkušenosti s mateřstvím ti musím říct - vyplatí se to a mít dítě je to nejkrásnější a nejsilnější, co může žena zažít. Já jsem strašně moc vděčná za své dvě děti a nedokážu už si ani vzpomenout, co pro mě dříve bylo důležité, když jsem je neměla. Strašně moc ti držím palce a neboj se, zvládneš to. Navíc ten pocit, že jsi nějakému malému dítěti pomohla a dopřála mu zažít teplo domova, to musí být úžasné.