Přidat názor k článku Na konci a na začátku

Mám adoptovaného synovce (tj. moje sestra s manželem adoptovali klučíka) a také je jako by tatínkovi z oka vypadl. Budou po vás chtít fotky a děťátko vybírat s ohledem na vzhled vás a manžela (dělá se to tak) a znám i další adoptované dítko, které je na rodiče moc podobné.
Podle vzhledu by většinou nikdo nic nepoznal, ale jestli snad uvažujete dítěti nic neříct, tak to ještě dobře zvažte, protože v dnešní době se snad všichni odobníci shodnout, že říkat pravdu dítěti hned, samozřejmě přiměřeně věku. Ale myslím, že vy jste rozhodnuti přijmout dítě se vším všudy a také říkat o jeho minulosti, slavit např. domečkoviny - kdy jste si ho přivedli z domečku atd.... a tím navazuji na to, že mít adoptované dítě je v mnohém i košatější a krásnější než mít vlastní. Má to ještě jeden rozměr, že vy i to dítě, máte velké "štěstí", že jste se v životě potkali. A pro to dítě, takový báječní rodiče jako jste vy, je opravdu velké štěstí.
Možná my to nebudete věřit, ale máme vytoužená dvojčata, porod SC byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života, ale když jsem se před lety dozvěděla, že budeme mít adoptovaného chlapečka a poprvé se jela podívat do kojeneckého ústavu na svého prvního synovce, tak to byl naprosto srovnatelný zážitek s narozením mých vlastních dětí. Bylo to tehdy první dítě, vnouče v rodině a byl to moc krásný zážitek. Ještě ted mám slzy v očích, když to píšu.
Takže vám přeju moc hezkých zážitků, ať si své rodičovství užíváte i s vědomím, že to dítě mělo v životě moc velké štěstí, že dostalo takové rodiče jací jste vy - protože to jistě mělo Mějte se krásně, ničeho se nebojte (my se také nebojíme) a užívejte si to. Je to krásné.

Ještě doplním, že sestra do adopce šla, i když vlastní biol. děti mít mohli. Nám se nedařilo a také bychom do ní šli, ale na konec se nám poštěstilo při IVF a ted řešíme tuhle nadílku, ale kdyby to nevyšlo, tak bychom šli stejnou cestou jako vy...