Přidat názor k článku Na konci a na začátku

Veroniko, tvůj článek je moc hezky napsaný (až mě vás bylo fakt líto, že někdo tak super, má takové problémy). Ale moc vám přeji, aby jste si brzy našli nového člena rodiny, kterému dáte svoji lásku a klidný přístup k životu. Díky tvému článku si uvědomuji, jaké mám štěstí, že i přes svoje gynekologické problémy spojené s operacemi, jsem celkem bezproblému 2x otěhotněla a mám 2 zdravé uličníky.
A věřím, že když doktoři řeknou, že jste naprosto zdraví, je to nepříjemné. Na psychice to nepřidá - ba naopak, a na otěhotnění (podle zkušeností mých kamarádech a kolegyň) je to to nejhorší co může být. Sice z tvého článku se zdá, že jsi naprosto klidná a že nejsi z toho nijak vystresovaná, ale určitě je to v tobě hluboko uložené a doufám, že až se plně zaměříte na adoptované miminko, tak se ledy prolomí a podaří se vám i vlastní miminko - mám několik svých kamarádek a kolegyň, které takoto dopadly. Doktoři si to nechtějí připustit, ale psychika je na 100% účinnější než jejich léčby.
A jestli vám opravdu nedopadne zplodit vlastní dítko, tak tobě i tvému muži (podle toho jak jsi o něm psala, to musí být báječný chlap), přeji, ať si vyberete krásné zdravé miminko (třeba i více) a ať vám dělá jen radost. Určitě budete schopni z něho vychovat super člověka.
PS: sice teď napíši něco co bych neměla, ale opravdu si snažte adoptovat co nejmenší miminko z kojeneckého ústavu. Pracuji v dětském domově (tj. děti od 3 let) a to už jsou děti s vlastní hlavou a je dost složité je vychovat (převychovat) dle vlastních představ. To jsou děti pro rodiče, které již mají s výchovou dětí zkušenosti.