Přidat názor k článku Život je boj

Připadá mi, že v rámci dobře míněné osvěty, aby ženy nepodceňovaly nic, co v prsou najdou, se po letech stalo z bulky v prsu hned smrtelné onemocnění a obrovský stres, zda umřeme hned nebo až po chemoterapii. Jsem optimista, ale v 15 letech jsem taky plašila! Už od 15 let mám několik fibroadenomů (http://www.hzp.cz/main/dotazy_on.php?tema=9&id=3950&p_str=4 ) v obou prsou (v každém 2), HA jsem nikdy nebrala. Asi do 23 let se postupně mírně zvětšovaly, jak rostlo celé tělo. TeĎ už se to několik let nezvětšuje, jsou tam, nebolí, nejsou vidět a staly se součástí mých prsou. Mají cca 2 cm každý, jsou běžně nahmatatelné. Prostě to ke mně patří a několik doktorů mě ujišťovalo, že se to prostě stává spoustě žen a nikdy se z těchto fibroadenomů nemusí stát zhoubný nádor. Proto se to hlídá, chodím každý rok na sono, aby se zaznamenala jakákoli změna co nejdříve. Na histologii zatím nebyl důvod jít, když se tvar ani velikost radikálně nemění, po eventuálním vyndání by stejně nebyla záruka, že se nějkaý další neobjeví, a pak bych akorát měla prsa prošpikovaná jizvami. Beru to tak, že někdo má alergii (a taky se jednou může udusit), někdo má brýle (a taky může jednou oslepnout) a někdo má fibroadenomy a taky se z nich jednou může stát nádor. Když o nádoru v břiše nevíme, žije se nám lépe a pak už je pozdě, když se na něco přijde. Jakmile o bulce v prsu víme, plašíme. Já to naopak beru tak, že je dobře, že je to nahmatatelné, pozorovatelné, měřitelné a eventuálně i snadno vyndatelné. Je na mě, abych se občas vyšetřila, abych nezapomněla na to sono každý rok jít, a abych si držela palce, že to prostě tak zůstane. Držím palce všem, které se lekly něčeho, co našly. Určitě se jděte k doktorovi zeptat, vždycky je lepší vědět, co vlastně se to vytvořilo. Jo a ještě jedna rada - bylo mi hloupé věřit hned prvnímu doktorovi, že diagnózou fibroadenom neshodil ze stolu něco akutního a daleko závažnějšího. Po pár letech jsem změnila doktorku, naštěstí za ještě milejší, která určila nezávisle na předchozích výsledcích zcela totožnou diagnózu. Teď tomu tedy věřím, že zatím o nic jiného nejde a jsem relativně v klidu.