Přidat názor k článku Bilingvní výchova - míchání jazyků

já myslím, že "prosadit si svůj mateřský jazyk" ze strany matky - to je jen jedna strana problému. I to je podle mne samozřejmě škoda, pokud matka dítě "ochudí" o znalost jejího jazyka, o možnost učit se ho přirozeně, od malička, poslouchat v něm pohádky a říkat v něm svá první slůvka.

Ovšem, pokud matka ten "nemateřský" jazyk, kterým chce na své dítě mluvit, ovládá opravdu perfektně, dá se říct, že je to jen škoda, ale žádná tragédie. A za určitých okolností dokážu i tento postup pochopit.

Mně ovšem na tom popsaném česko-japonském případě (a i na těch dalších, co tu byly popsány) zaráží hlavně ten fakt, že matky ten přejatý jazyk prostě neumějí dobře. A mluví tedy na dítě s chybami, učí ho třeba špatné vazby, některé věci, situace třeba ani v tomto jazyce neumějí vyjádřit.

Tam mi prostě přijde, že ty děti prohrávají hned dvakrát - místo aby přirozeně, bez námahy dostaly do vínku jazyky dva, neumějí pak dobře vlastně ani ten jeden, svůj vlastní "mateřský". A to je pro ně, řekla bych, úplně zbytečný handicap do života.